Upíři....existují?

Nikdo jistě neví,jestli upíři skutečně existují nebo zda je to výmysl,ovšem je to téma,o kterém lidé mluví od pradávna až do současnosti,což dokazuje nový film Stmívání(který je ovšem jen výplodem fantazie režisérů a málo z toho je pravdy).
V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem, (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba nějak se vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černou magii, nebo oběť čaroděje). V dobách po přijetí křestanství(kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že se upírem může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), pokud byly obřady provedeny špatně, nebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích. Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady.A také člověk,který byl od upíra napaden.
Člověk by si řekl,že ted,v současnosti nic takového neexistuje,copak někdo potkal na ulici upíra?Bledou bytost v černém plášti,rudými rty a velkými špičáky?Taky bych se tomu možná zasmála…ale ted už ne.V současnosti jsou dva druhy upírů-ti,co opravdu touží po lidské krvi a ti,kteří dokáží cítit a vysát energii a těch je víc.S jedním upírem…jsem se totiž seznámila.Patří mezi ty,co dokáží vysát člověka enegrii,někdy i nechtěně ublížit.Ale někdy má chut i na krev.Nevím.Nedá se popsat ten pocit,když vám někdo řekne,že by vás chtěl kousnout,ale to by mohlo vést ke smrti a to nechce.Navíc ten nejistý pocit z toho,že měl tu možnost,když mě líbal na rozloučenou,opravdu jakoby mě chtěl sníst.Asi ted kroutíte hlavou a říkáte si,ježiš ta holka je asi fakt úplně blbá,ale já to myslím vážně.Nahání mi to strach.Dokonce vím,že upíři se zakousnou do levé strany krku,protože tam máme tepnu (na druhé straně je žíla) a v tepně proudí okysličená krev,která upírům chutná víc.Zajímavé,že?

Brzy snad dodám další informace.